Čs. legie a C. K.
Čs. armáda
Vojáci české národnosti v první světové válce
V roce 1914 vypukla v evropě světová válka,která trvala bezmála až do konce roku 1918 a ve které padlo také mnoho Čechů a Slováků.
Legionáři,vojáci české a slovenské národnosti, kteří odmítli bojovat v Rakousko-Uherské armádě, později se k nim přidávali také přeběhlíci z Rakousko - Uherské armády a potomci Čechů, žijící mimo císařství.Celkově se uvádí 60 tisíc ruských legionářů, 20 tisíc italských a 10 tisíc francouzských, z toho celkově padlo zhruba 5 405 vojáků.
Snad nejznámější jsou ovšem legionáři, kteří od roku 1918 bojovali proti bolševikům na Trans-sibiřské magistrále, kterou se jim podařilo postupně dostat celou pod kontrolu a několikrát uštědřili velmi tvrdou porážku mnohonásobné přesile bolševických vojsk.
Zpátky do nově vzniklé vlasti se legionáři dostávali strastiplnou cestou ještě v roce 1920 a po návratu byli oslavováni jako hrdinové se všemi poctami a také veškeré další oslavy v první republice se nesly v duchu tradic čs. legií, dokonce i hradní stráž nosila legionářské uniformy.
Také čeští vojáci museli nastoupit do válečné vřavy pod vlajkou císařství a postupně bylo z českých zemí odvedeno podle odhadů na 1,4 milionu mužů, kteří bojovali i po boku německé armády na východní a západní frontě až do konce války.
V uniformě Rakousko-Uherské armády padlo a domů se již nevrátilo téměř 140 tisíc českých vojáků císařské armády a na jejich památku byly téměř v každé obci i na mnoha jiných místech postaveny pomníky obětem první světové války 1914-1918, pomníky se jmény padlých Čechů, kteří se vlastně ocitli v jakémsi mezi světě, nebyli ani hrdiny, ale ani poražení, zůstaly pouze oběti světové války.
A náš dnešní pohled na vojáky, bojující v císařské armádě je určitě hodně a neprávem ovlivněn povídkou "Osudy dobrého vojáka Švejka"
Přesto se nedá říci, že by český voják, či česká jednotka bojovali špatně, naopak, z hodnocení české armády rakouskými veliteli se dozvídáme, že s dobrým velitelem se bili statečně a zejména na jižní hranici v horách bojovaly české jednotky do posledního muže a čeští dělostřelci patřili tradičně k těm nejlepším.
V uniformě Rakousko-Uherské armády padlo a domů se již nevrátilo téměř 140 tisíc českých vojáků císařské armády a na jejich památku byly téměř v každé obci i na mnoha jiných místech postaveny pomníky obětem první světové války 1914-1918, pomníky se jmény padlých Čechů, kteří se vlastně ocitli v jakémsi mezi světě, nebyli ani hrdiny, ale ani poražení, zůstaly pouze oběti světové války.
A náš dnešní pohled na vojáky, bojující v císařské armádě je určitě hodně a neprávem ovlivněn povídkou "Osudy dobrého vojáka Švejka"
Přesto se nedá říci, že by český voják, či česká jednotka bojovali špatně, naopak, z hodnocení české armády rakouskými veliteli se dozvídáme, že s dobrým velitelem se bili statečně a zejména na jižní hranici v horách bojovaly české jednotky do posledního muže a čeští dělostřelci patřili tradičně k těm nejlepším.
V roce 1918 vzniká republika Československá a vojáci se vracejí domů.
V uniformě Rakousko-Uherské armády padlo a domů se již nevrátilo téměř 140 tisíc českých vojáků císařské armády a na jejich památku byly téměř v každé obci i na mnoha jiných místech postaveny pomníky obětem první světové války 1914-1918, pomníky se jmény padlých Čechů, kteří se vlastně ocitli v jakémsi mezi světě, nebyli ani hrdiny, ale ani poražení, zůstaly pouze oběti světové války.
Po vzniku Československé republiky byli také zejména vysoce vzdělaní důstojníci, nepostradatelní pro své bojové zkušenosti v nově vznikající armádě, postupně však byli z těchto vysokých míst sesazováni a Československá republika začala hlavně oslavovat a upřednostňovat legionáře před. tzv. Rakušany.
Přezivší legionáři,stejně tak jako Češi, kteří bojovali za Rakousko-Uhersko, vzali opět zbraně do ruk v září 1938, kdy byli tito vojáci povoláni opět do armády jako mobilizovaní záložníci čs. vojsk.
Použité prameny a literatura: Článek pro MF DNES, historik Ivan Šedivý.
Archiv fotek: Roman Kubeček, Jan Svoboda a Josef Hlaváček