Elitní jednotky - Pěchotní srub N-S 61 Chata

Přejít na obsah

Elitní jednotky

Čs. armáda

Věrnou stráž vlasti máš,
pokud dýchá hraničář

Příslušníci hraničářských praporů a pluků patřili v čs. armádě stejně jako horské jednotky k elitním útvarům a jejich úkolem byla obrana čs. pohraničních hor.
Zatímco určení a výcvik horských jednotek zůstával neměnný, tj. boj v horách a zimních podmínkách, tak s výstavbou čs. těžkého opevnění od roku 1935 nastala potřeba střežení jednotlivých stanovišť a prostoru budování pevnostní linie, proto byly ihned z vybraných vojáků od pěčích pluků zakládány nové strážní prapory, což byly vlastně budoucí prapory hraničářské, určené pro boj přímo v těžkém a vloženém lehkém opevnění.
V roce 1938 bylo na československých hranicích 11. hraničářských praporů, 5. hraničářských a 4. horské pěší pluky.

"Na hranicích v službách lidu, Chod svůj čekan hrdě nes,
v bouři, sněhu, větru, klidu, po jeho boku byl vždy pes."

Již od nepaměti vznikaly v Evropě u jednotlivých armád také elitní jednotky vojáků, cvičených pro boj v horském terénu a určených k hlídaní hraničních území.
Ne jinak tomu bylo i za vlády Marie Terezie či v pozdější monarchii, kdy byly formovány elitní jednotky hraničářů a polních myslivců a z naší historie si připomeňme např. střet polních myslivců s pruskými jednotkami v roce 1866 u Trutnova, Náchoda a Hradce Králové.
Po vzniku čs. samostatného státu v roce 1918 byly i tyto jednotky začleněny do nově vznikající armády, kdy třeba polní myslivci byli v roce 1920 přejmenováni na hraničáře a obdrželi límcový znak Chodského psa na počest psů, kteří pomáhali Chodům střežit od 13. století cesty vedoucí z Domažlic do Německa přes Šumavu.
Od roku 1936 vznikají také nové hraničářské pluky a prapory, které mají nově čísla pluků v trojůhelníčku na límci a vojáci jsou státně spolehliví, ryze české národnosti, přičemž první pluk s číslem 4. je založen v Hlučíně a jeho jednotky obsazovaly těžké opevnění od Ostravy po Opavu.

Jako další pěchotní elitní útvar v československé armádě byly horské pěší pluky, určené a cvičené pro boj ve vysokohorském terénu a proto se k útvaru dostávali vojáci, kteří vyrůstali v horách a dokázali tak lépe snášet klima našich hor.
Hlavní předností těchto jednotek byla rychlost, s jakou by dokázali obsadit horské hřebeny v létě i v zimě a připravit se k boji, v roce 1938 si horskou jednotku přijeli natočit i filmaři z ameriky a záběry vojáků, kteří na mulách i ručně přepravují horské kanony ŠKODA patří k těm nejhezčím z filmového archivu té doby.
Samozřejmostí bylo, že každý voják z pluku musel umět perfektně lyžovat a být velmi dobrým střelcem z pušky i kulometu a jejich límcové označení, orel s ratolestí, bylo na rozdíl od hraničářů převzaté z monarchie, kde ho naopak nosili hraničáři, ovšem čs. armáda se snažila nepřebírat nic z Rakouska-Uherska
Také Němci si zakládali nové útvary tzv. horských myslivců, ovšem díky embargům, uvaleným na Německo po první světové válce začali s jejich výcvikem až v roce 1938 a proto ihned začlenili horské jednotky rakouské armády do svých plánovaných útočných operací.
Horské jednotky na rozdíl od hraničářů nebyly určené a cvičené pro boj v opevnění.

V září roku 1938 byli pevnostní hraničáři u zbraní pěchotních srubů a jejich rozkaz zněl stručně, bránit opevněné linie do posledního muže, přes severní hranici nesmí projít jediný německý voják.
Prošli tvrdým výcvikem a jejich morálka byla na vyšší úrovni, než nepřátel, i proto nabádali něměčtí generálové Hitlera několikrát ke zdrženlivosti a nacistický plán útoku na Československo "Fall Grün (Plán Zelený)" vypracovaný v květnu 1938 museli přehodnotit.
Nakonec se Němci rozhodli neútočit na dokončené linie těžkého opevnění, ale přesunuli plánované útočné operace do míst, kde by se bránila pouze řadová čs. armáda a i tam počítali s těžkými boji a 90% ztrátami v prvních dvou dnech útoku, přičemž nejvíce si slibovali od útoku přes Šumavu.

Hraničářský pluk č. 19
Byl zřízen 1. ledna 1938 a II. a III. prapor byly zřízeny 15. dubna 1938 a 2. strážní rota vytvořila 10. a 11. rotu s umístěním v Říčkách v Orl. horách.
Prozatímním velitelem 11./19. roty se stal por. Lubomír Procházka
Dne 26. října 1938 byl hraničářský pluk č. 19 rozpuštěn a důstojníci spolu s mužstvem přemístěni k jiným útvarům.

Na našich hranicích stojí stále stráž,
nečekej Adolfe, nás se nedočkáš!
Nečekej, jdi už spát, nech si o nás zdát.
Přijď Adolfe časně zrána, uvítá tě z děla rána,
budem mašírovat.

Pojď s námi Ádo zlatý mašírovat,
ať také něco užiješ,
až budou naše bomby z nebe padat,
tak taky jednu dostaneš
,
a možná se probereš.

Dostaneš ji do hlavy, žádný ti ji nespraví,
pak bude celá třetí říše koukat, jak umí Češi bojovat.
Dostaneš ji ze dvou stran, poženem tě za Jordán,
pak bude Ital Mussolini koukat, jak umí Áda utíkat ...

Prameny a literatura: Polní myslivci 1866
Archiv fotek: Roman Kubeček, Josef Čuraj a Jan Svoboda

Copyright © Spolek vojenské hitorie Borová 2018 Webmaster Roman Kubeček
Návrat na obsah