Ippen
Zajištění čs. hranic
Pojďme si povědět příběh, příběh o jedné firmě z Hradce Králové, která od roku 1936 vyráběla pro potřeby obrany státu ocelové sklopné závory, kterým se také říkalo Ippenky, po bratrech Alfréd a Ing. Otto Ippenové, kteří firmu vlastnili.
Bude to příběh o obranném zařízení, které změnilo životy mnoha lidí, ať už obránců, anebo tvůrců a nakonec to vše málem upadlo v zapomnění.
Firmu A. Ippen založil Alfréd Ippen v Hradci Králové v roce 1908 v místě slévárny kovů a firma se postupně přeorientovávala na výrobu ocelových konstrukcí a všeobecného strojírenství. Později se firma proslavila zejména výrobou trezorů a pokladen a zaměstnávala již okolo 250-300 pracovníků. V roce 1936 firma získává významnou zakázku na výrobu ocelových sklopných závor, určených do čs. pohraničí k přehrazení cest a komunikací a také na výrobu silnostěných a mřížových dveří do těžkého opevnění, kdy naplno uplatnila znalosti ohledně uzamykání a pokročilou strojírenskou výrobu.
Po okupaci ČSR byla rodina z firmy vyvlastněna a deportována do koncentračních táborů a firma přešla v roce 1941 pod německý kapitál s orientací na válečnou výrobu. V roce 1945 převzal firmu stát.
Hraniční ocelová závora Ippen (termín není přesný, protože je doloženo i použití závor dále od hranic) nebyl technický unikát a nejednalo se přímo o protitankovou překážku, ovšem svůj účel na hraničních přechodech a psychologický efekt plnila dokonale.
Proto byla závora stejně jako např. betonové ochranné zídky opatřena výstražným nátěrem a na hraničních přechodech tvořila komplet spolu s čs. hraničním sloupem.
Umístění ocelových závor na hraniční přechody, které nešly trvale uzavřít také velmi zkomplikovalo pašování zbraní a munice sudetoněmeckým Freikorpsem do ČSR, protože závoru bylo nemožné prorazit ani plně naloženým nákladním automobilem.
Navíc za mobilizace čs. armády v září 1938 mohly tyto závory být dále zpevněny a tvořit tak i účinnou protitankovou překážku (plánovalo se použití ocelových lan a dřevěných klád)
Pro tanky typu PANZER I. a II to byla obtížná překážka, tanků PANZER III. a IV. měli Němci málo, ovšem zase přímo na hranicích, zejména na jihu nebyl problém pro tanky tuto překážku objet.
I proto si čs. armáda např. v Orlických horách umístila závory do míst, kde se daly lépe bránit bez ohledu na to, že závory již byly na hraničních přechodech v údolí.
Navíc za mobilizace čs. armády v září 1938 mohly tyto závory být dále zpevněny a tvořit tak i účinnou protitankovou překážku (plánovalo se použití ocelových lan a dřevěných klád)
Pro tanky typu PANZER I. a II to byla obtížná překážka, tanků PANZER III. a IV. měli Němci málo, ovšem zase přímo na hranicích, zejména na jihu nebyl problém pro tanky tuto překážku objet.
I proto si čs. armáda např. v Orlických horách umístila závory do míst, kde se daly lépe bránit bez ohledu na to, že závory již byly na hraničních přechodech v údolí.
Existuje také možnost použití této závory i přímo u řopíku na hřebeni Orlických hor, což by znamenalo ojedinělou realizaci III. sledu.
Navíc za mobilizace čs. armády v září 1938 mohly tyto závory být dále zpevněny a tvořit tak i účinnou protitankovou překážku (plánovalo se použití ocelových lan a dřevěných klád) 
Ke konci září 1938 se podařilo závory umístit na všechna plánovaná místa I. sledu a někde i na II. sled, přesto bylo nutné improvizovat a tak na komunikacích a cestách vznikaly barikády tvořené záseky, kamením, či ocelovými rozsocháči.
Samotná závora se vyráběla v několika typech, kdy byla hlavně také zdokonalována, např. původní kulaté břevno bylo nahrazené silnějším a byl zesílen i stojan. Také byla vyráběná ve dvou délkách, kdy zejména delší byla umisťována na hlavní komunikace s větším provozem.
Zvedat a spouštět se závora měla pouze klikou, ovšem v praxi to neplatilo a obsluha upřednostňovala rychlejší způsob gravitační silou, což při použití protizávaží nebyl problém, ovšem s rizikem poškození některých částí.
Po podepsání mnichovské dohody a jejím přijetím československou vládou dochází během několika dní k obsazení čs. pohraničí německou, ale i polskou a maďarskou armádou, kdy většina obranných prvků a všechny padací závory Ippen padnou do rukou nepřítele.
Zejména obyvatelé německé a maďarské národnosti vnímají tyto zátarasy jako symbol jejich útlaku a ihned začínají s ničením dokonce ještě před samotným příjezdem okupačních armád do obsazovaného území.
Zejména obyvatelé německé a maďarské národnosti vnímají tyto zátarasy jako symbol jejich útlaku a ihned začínají s ničením dokonce ještě před samotným příjezdem okupačních armád do obsazovaného území.
Likvidace dalších zařízení bohužel probíhá do dnešní doby, kdy už pouze jediná závora je na svém původním místě a několik přemístěných např. do areálů muzeí, i tak se ale dá řici, že byly zachráněné před sešrotováním.
Ještě tragičtější osud bohužel potkal majitele firmy a jejich rodinné příslušníky, kteří byli židovského původu a významně se podíleli na přípravách obrany republiky Československé.
Firma měla své sídlo v Praze a ve Středočeském kraji žila většina příbuzných, kdy se jejich životní situace velmi zdramatizovala po okupaci zbytku ČSR 15. března 1939 německou armádou.Ihned se dostali do hledáčku gestapa a již nemohli utéct (zřejmě ani nechtěli, protože utekl jediný člen rodiny Kurt)
Rodině přitížila také výroba obranných zařízení pro MNO a v bezvýchodné situaci spáchal A. Ippen nejspíše sebevraždu, stejně jako jedna z velmi mladých dívek, ostatních 79 osob bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde všichni zahynuli.
Galerie fotografií závory Ippen (historie a současnost)
Použité prameny a literatura: Edice PEVNOSTI sv.31 ZVLÁŠTNÍ ZAŘÍZENÍ na komunikacích v letech 1936-1938
Poděkování kolegovi Martinu Thérovi , který poskytl cenné informace a vlastní průzkum od roku 1994 po současnost.
