Ippen - Pěchotní srub N-S 61 Chata

Přejít na obsah

Ippen

Zajištění čs. hranic

Pojďme si povědět příběh, příběh o jedné firmě z Hradce Králové, která od roku 1936 vyráběla pro potřeby obrany státu ocelové sklopné závory, kterým se také říkalo Ippenky, po bratrech Alfréd a Ing. Otto Ippenové, kteří firmu vlastnili.
Bude to příběh o obranném zařízení, které změnilo životy mnoha lidí, ať už obránců, anebo tvůrců a nakonec to vše málem upadlo v zapomnění.

Firmu A. Ippen založil Alfréd Ippen v Hradci Králové v roce 1908 v místě slévárny kovů a firma se postupně přeorientovávala na výrobu ocelových konstrukcí a všeobecného strojírenství. Později se firma proslavila zejména výrobou trezorů a pokladen a zaměstnávala již okolo 250-300 pracovníků. V roce 1936 firma získává významnou zakázku na výrobu ocelových sklopných závor, určených do čs. pohraničí k přehrazení cest a komunikací a také na výrobu silnostěných a mřížových dveří do těžkého opevnění, kdy naplno uplatnila znalosti ohledně uzamykání a pokročilou strojírenskou výrobu. Po okupaci ČSR byla rodina z firmy vyvlastněna a deportována do koncentračních táborů a firma přešla v roce 1941 pod německý kapitál s orientací na válečnou výrobu. V roce 1945 převzal firmu stát.

Hraniční ocelová závora Ippen (termín není přesný, protože je doloženo i použití závor dále od hranic) nebyl technický unikát a nejednalo se přímo o protitankovou překážku, ovšem svůj účel na hraničních přechodech a psychologický efekt plnila dokonale.
Jejím hlavním smyslem bylo rychlé uzavření hraničních, či pohraničních cest proti nenadálému vpádu motorizovaných jednotek do Čs. území.
Obsluhu tvořili příslušníci Finanční stráže, kteří také kontrolovali osoby, projíždějící povozy i auta jedoucí přes hranice anebo pohybující se na cestách v pohraničí.
Proto byla závora stejně jako např. betonové ochranné zídky opatřena výstražným nátěrem a na hraničních přechodech tvořila komplet spolu s čs. hraničním sloupem.

Umístění ocelových závor na hraniční přechody, které nešly trvale uzavřít také velmi zkomplikovalo pašování zbraní a munice sudetoněmeckým Freikorpsem do ČSR, protože závoru bylo nemožné prorazit ani plně naloženým nákladním automobilem.
Navíc za mobilizace čs. armády v září 1938 mohly tyto závory být dále zpevněny a tvořit tak i účinnou protitankovou překážku (plánovalo se použití ocelových lan a dřevěných klád)
Pro tanky typu PANZER I. a II to byla obtížná překážka, tanků PANZER III. a IV. měli Němci málo, ovšem zase přímo na hranicích, zejména na jihu nebyl problém pro tanky tuto překážku objet.
I proto si čs. armáda např. v Orlických horách umístila závory do míst, kde se daly lépe bránit bez ohledu na to, že již byly na hraničních přechodech v údolí.
Existuje také možnost použití této závory i přímo u řopíku na hřebeni Orlických hor, což by znamenalo ojedinělou realizaci III. sledu.

Ke konci září 1938 se podařilo závory umístit na všechna plánovaná místa I. sledu a někde i na II. sled, přesto bylo nutné improvizovat a tak na komunikacích a cestách vznikaly barikády tvořené záseky, kamením, či ocelovými rozsocháči.
Samotná závora se vyráběla v několika typech, kdy byla hlavně také zdokonalována, např. původní kulaté břevno bylo nahrazené silnějším a byl zesílen i stojan.
Také byla vyráběná ve dvou délkách, kdy zejména delší byla umisťována na hlavní komunikace s větším provozem.
Zvedat a spouštět se závora měla pouze klikou, ovšem v praxi to neplatilo a obsluha upřednostňovala rychlejší způsob gravitační silou, což při použití protizávaží nebyl problém, ovšem s rizikem poškození některých částí.

Po podepsání mnichovské dohody a jejím přijetím československou vládou dochází během několika dní k obsazení čs. pohraničí německou, ale i polskou a maďarskou armádou, kdy většina obranných prvků a všechny padací závory Ippen padnou do rukou nepřítele.
Zejména obyvatelé německé a maďarské národnosti vnímají tyto zátarasy jako symbol jejich útlaku a ihned začínají s ničením dokonce ještě před samotným příjezdem okupačních armád do obsazovaného území.
Likvidace dalších zařízení bohužel probíhá do dnešní doby, kdy už pouze jediná závora je na svém původním místě a několik přemístěných např. do areálů muzeí, i tak se ale dá řici, že byly zachráněné před
sešrotováním.

Ještě tragičtější osud bohužel potkal majitele firmy a jejich rodinné příslušníky, kteří byli židovského původu a významně se podíleli na přípravách obrany republiky Československé.
Firma měla své sídlo v Praze a ve Středočeském kraji žila většina příbuzných, kdy se jejich životní situace velmi zdramatizovala po okupaci zbytku ČSR 15. března 1939 německou armádou.
Ihned se dostali do hledáčku gestapa a již nemohli utéct (zřejmě ani nechtěli, protože utekl jediný člen rodiny Kurt)
Rodině přitížila také výroba obranných zařízení pro MNO a v bezvýchodné situaci spáchal A. Ippen nejspíše sebevraždu, stejně jako jedna z velmi mladých dívek, ostatních 79 osob bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde všichni zahynuli.

Galerie fotografií závory Ippen (historie a současnost)

Použité prameny a literatura: Edice PEVNOSTI sv.31 ZVLÁŠTNÍ ZAŘÍZENÍ na komunikacích v letech 1936-1938
Poděkování kolegovi Martinu Thérovi , který poskytl cenné informace a vlastní průzkum od roku 1994 po současnost.

Copyright © Spolek vojenské hitorie Borová 2018 Webmaster Roman Kubeček
Návrat na obsah