Neklidné pohraničí - Pěchotní srub N-S 61 Chata

Přejít na obsah

Neklidné pohraničí

Rok 1938

Československé pohraničí v září 1938

Nejen pomníky obětem 1. světové války jsou součástí pohraničních míst naší republiky, v menší míře lze nalézt také pomníčky obětem předehry k další strašné světové válce, obětem řádění sudetoněmeckého Freikorpsu.
Policisté, četníci i příslušníci finanční stráže či vojáci, většinou zákeřně zavraždění bez varovaní v předem připravených léčkách, přepadech anebo když střežili nedotknutelnost čs. státního území.
Bohužel i přes velké odhodlání se čs. vláda v září 1938 zdráhala poslat na pomoc těmto jednotkám ve větší míře armádu z HOP.

Sudetoněmecký Freikorps

Až do září roku 1938 se činnost různých agentů z Německa, ale i sudetoněmeckých obyvatel zaměřovala spíše na špionáž zejména proti budování opevnění a překážek, ovšem v době mnichovské krize Hitler rozhodl vytvořit Sudetoněmecký Freikorps, polovojenskou jednotku, tvořenou sudetskými a říšskými Němci, vyzbrojenou rakouskými zbraněmi a cvičenou pod dohledem Wehrmachtu, SS a SA.
Sudetoněmecký Freikorps (SdFK – Sudetendeutscher Freikorps) byla obdoba krajně pravicových polovojenských organizací, zvaných Freikorps, které v Německu vznikaly ihned po skončení první světové války a tvořili jí navrátilci z fronty, kteří nebyli spokojení s nastolením nových poměrů ve vlasti.

Vznik Freikorpsu v praxi znamenal, že Němci hodlají přejít od špionáže k ozbrojeným konfliktům na čs. území.
Jako snadné cíle se pro útok Freikorpsu staly poštovní úřady, celnice, četnické stanice včetně napadání příslušníků SOS, Finanční stráže ale i čs. občanů a německých antifašistů.
Zavraždili přes sto občanů čs. republiky a stovky dalších unesli do Německa, přesto bylo jejich působení německými veliteli hodnoceno jako nedostačující a málo účinné, navíc odkryli čs. tajné službě vhodné horské stezky z Německa přes státní hranice.
V roce 1945 mezinárodní trestní tribunál v Norimberku označil sudetoněmecký Freikorps za zločineckou teroristickou organizaci.

Ovšem ne všichni Českoslovenští Němci se v roce 1938 hlásili do strany Konráda Henleina a jeho SDP, byli zde komunisté, antifašisté, ale také židé, našli se ovšem mezi nimi i Němci, kteří sice mohli do strany vstoupit, ale do Mnichovských událostí tak neučinili a po odstoupení Sudet jim nic jiného nezbývalo.
Těchto Němců bylo v Československu zhruba 10% a mnoho také poslušně nastoupilo při vyhlášení mobilizace do čs. armády a je znám dokonce případ, kdy taková jednotka, složená převážně se sudetských Němců, se na severní Moravě zúčastnila úspěšného útoku na jednotky Freikorpsu.
Mnoho Československých Němců, kteří chtěli bránit republiku se zbraní v ruce, čekaly po Mnichovu a okupaci Českých zemí vězeňské cely, Gestapo a koncentrační tábory, přeživší byli v rámci kolektivní viny odsunuti v roce 1945 do Německa.


Přijetím mnichovské dohody a následným postupným vyklízením čs. obranných pozic od 1.října 1938 ovšem ozbrojené střety s Freikorpsem, podporovaným německou armádou nekončily, protože Němci se cítili jako vítězové a v žádném případě nehodlali dodržet ani příměří v čs. pohraničí.
Je znám případ a určitě ne ojedinělý, kdy jednotky SS vtrhly na český statek, který se ocitl na území odstoupeném Německu a zavraždili celou českou rodinu.
Ještě 31.října 1938 např. čs. dělostřelci podnikli osvobozovací akci Moravské Chrastové, kterou ale nakonec Němci opět zabrali, ovšem větší boje, trvající do 18.března 1939 se také rozhořely na Čs - maďarské hranici.

Dobové fotografie:

  • Vojenský historický ústav (Eduard Stehlík)
  • John Phillips (Time Life 1938)
  • Freiwaldau (Berlin 1938)

Copyright © Spolek vojenské hitorie Borová 2018 Webmaster Roman Kubeček
Návrat na obsah