Překážky - Pěchotní srub N-S 61 Chata

Přejít na obsah

Překážky

Čs. opevnění

Překážky

Se zahájením výstavby čs. opevnění bylo nutné také započít s budováním překážek, které měly být nedílnou součástí opevněné linie.

Proti pěchotě se převzaly překážky používané v první světové válce, které se osvědčily, horší situace ovšem nastala při projektování překážek proti útočné vozbě (tanky) protože zde chyběly jakékoliv válečné zkušenosti.
Čs. konstruktéři ovšem odmítli převzít typy překážek používané na Maginotově linii a zahájili vlastní vývoj, na jehož konci byla výstavba velmi důmyslného systému překážek s použitím unikátních překážkových prvků.
Koncem září roku 1938 zůstal čs. překážkový systém na mnoha úsecích ve výstavbě, přesto se jednalo o velmi účinný obranný prvek, a překážky by beze zbytku splnily úkoly, pro které byly určené i díky včasnému rozmístění zbraní v liniích opevnění.

Vývoj protitankových překážek nebyl zdaleka jednoduchý a musely se zkoušet různé kombinace a provedení s cílem nalézt optimální poměr cena-výkon.
Poměrně rychle se rozhodlo o budování protitankových příkopů, které měly smysl zejména v těžkém opevnění blízko objektů, kdy útočící tank do příkopu zajel a po zničení nepřekážel ve výstřelu pevnostních zbraní.
Mezi další vyvinuté překážky patřil betonový ježek, který byl ovšem později ve výrobě nahrazen ocelovým rozsocháčem.
Jako hlavní protitanková překážka v těžkém opevnění byla nakonec schválena jedna řada ocelových jehel doplněná jednou řadou ocelových rozsocháčů a to vše doplněné o kolíky (prasečí ocásky) a propletené ostnatým i vázacím drátem.

Pro těžké a lehké opevnění ŘOP nakonec schválilo kromě protitankových příkopů také výstavbu čtyř typů kombinované protitankové překážky.
„A“ Řada ocelových jehel a ocelových rozsocháčů, doplněná překážkovými kolíky (nejčastější protitanková překážka v liniích těžkého opevnění)
„B1“ Dvě řady ocelových jehel doplněné překážkovými kolíky
(spojovací překážka např. u protitankových příkopů)
„B2“ Dvě řady ocelových jehel doplněné dvěma řadami ocelových rozsocháčů
(intervalová překážka přetínající silnice a cesty)
„C“ Dvě řady ocelových rozsocháčů doplněné překážkovými kolíky
(protitanková překážka v liniích řopíků, většinou redukovaná na pouze jednu řadu rozsocháčů)

Ocelový rozsocháč (Český ježek)

Ocelový rozsocháč byla čs. protitanková překážka, tvořená ze tří dílů, z nichž dva byly snýtovány (později svařovány) k sobě již v továrně a třetí díl byl přišroubován na místě určení z důvodů lepšího uskladnění při přepravě.
Vzhledem k vynikajícím výsledkům při vojskových zkouškách, kdy se tato překážka ukázala jako velmi odolná vůči kulometné a dělostřelecké palbě ŘOP rozhodlo používat rozsocháč jako hlavní prvek protitankových zátarasů v liniích těžkého a lehkého opevnění bez ohledu na dokončenost pevnostní linie.
Po vyhlášení mobilizace v září 1938 se rozsocháče používaly také k rychlému přehrazení cest u kontrolních stanovišť čs. armády a na hraničních přechodech.

Původní varianta počítala s profily L 140/140/13mm, dlouhými 1800mm, později byly profily prodlouženy na 2100mm a na koncích opatřeny patkami proti zaboření do země s výřezy pro doplnění ostnatým drátem.
Hmotnost původní verze byla 198 kg, po úpravě vzrostla až na 240 kg, což bylo stále méně, než kolik vážil železobetonový ježek, který se navíc musel převážet vcelku a přemisťovat jeřábem, zatímco ocelový rozsocháč mohli přenášet a kutálet tři chlapi.
Rozsocháč dokázal zastavit a při prudkém nájezdu i převrátit všechny typy německých tanků, které chtěl Hitler nasadit do bojů v Československu, až teprve pozdější typy středních a těžkých tanků dokázaly linie rozsocháčů překonávat, v roce 1938 se jednalo o 100% spolehlivou a účinnou překážku.

Po záboru čs. pohraničí v říjnu roku 1938 a okupaci ČSR v březnu 1939 padlo Němcům do rukou také mohutné množství překážek včetně deseti-tisíců ocelových rozsocháčů a tun ostnatého drátu.
Zatímco ocelové jehly a překážkové kolíky Němci ihned použili ve svých ocelárnách jako kvalitní surovinu, tak ostnatý drát a zejména ocelové rozsocháče se rozhodli i nadále používat.
Snad nejznámější je použití této překážky na jejich budovaném Atlantickém valu, kdy se pro rozsocháč vžil název "Český ježek"
Nejpoužívanější protitanková překážka II. světové války, vyráběná mnoha státy v různých modifikacích dodnes je jasným příkladem vysoké dokonalosti čs. opevnění.

Copyright © Spolek vojenské hitorie Borová 2018 Webmaster Roman Kubeček
Návrat na obsah