Polní opevnění
Čs. polní opevnění
Čs. polní opevnění (v roce 1938)
Na českých horách tají poslední zbytky sněhu a stavební firmy můžou opět naplno pokračovat s výstavbou pohraničního opevnění a překážek.
Ovšem politicko-vojenská situace Československa je napjatá a začíná být stále více zřejmé, že rok 1938 již nebude tak klidný, jako ty předchozí.
Již 12. března 1938 Hitler obsazuje Rakousko a blíží se okresní komunální volby.
Dne 22. května 1938 čs. vláda souhlasí po naléhání čs. generálního štábu (údajné stahování německých jednotek k čs. hranicím) s povoláním jednoho ročníku záloh do čs. armády, včetně vojenských specialistů a vyhlášením ostrahy hranic.
Tato první vojenská opatření na obranu Československa jsou nazývána jako částečná mobilizace.
Od této chvíle již bylo zřejmé, že obrana Československého pohraničí nebude dostatečně zajištěna lehkým, ale hlavně těžkým opevněním a rozbíhá se výstavba polního opevnění, která vrcholí po vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938, kdy je povoláno na kopání zákopů i civilní obyvatelstvo.
Desetitisíce čs. vojáků a civilních obyvatel berou do rukou lopaty a krumpáče, začíná boj s časem, je potřeba vykopat kilometry zákopů, protitankových příkopů a stovky okopů.
Čs. polní opevnění, budované intenzivně od konce května roku 1938 se nakonec mělo stát hlavním obranným prvkem, zároveň spolu s překážkami a lehkým opevněním a stejně jako v první světové válce (v roce 1938 užívaný termín "Světová válka") měla být s i pomocí polního opevnění zadržena útočící armáda na jakémkoliv směru a postupně oslabována.
Protože ale došlo k podstatnému vylepšení útočných prostředků, u německé armády zejména početné tankové jednotky, nebylo již možné použít obrannou koncepci z první války a počítalo se s ústupovými boji zejména v západních Čechách.
Proto se již v masovém měřítku např. nekopaly střelecké a obranné zákopy, krom míst, která bylo nutné za každou cenu udržet, ale i tam jen na nejdůležitějších směrech, např. v Orlických horách, Krkonoších či v Jeseníkách.
Hlavní funkce zákopů spočívala v ochraně čs. vojáků, přibližujících se na svá stanoviště, např. objekty opevnění, kulometná hnízda či pozorovatelny a to vše doplněné dalšími dobře maskovanými střeleckými okopy a objekty, ze kterých měla být vedená překvapivá palba.
Proto se již v masovém měřítku např. nekopaly střelecké a obranné zákopy, krom míst, která bylo nutné za každou cenu udržet, ale i tam jen na nejdůležitějších směrech, např. v Orlických horách, Krkonoších či v Jeseníkách.
Hlavní funkce zákopů spočívala v ochraně čs. vojáků, přibližujících se na svá stanoviště, např. objekty opevnění, kulometná hnízda či pozorovatelny a to vše doplněné dalšími dobře maskovanými střeleckými okopy a objekty, ze kterých měla být vedená překvapivá palba.
Výhodou polního opevnění byla jeho rychlost a levnost výstavby a v neposlední řadě také možnost vybudovat v terénu obranou linii, kterou němci neměli zakreslenou ve špionážních mapách jako čs. stálé opevnění a tím pádem německé jednotky neznaly aktuální sílu obranné linie, což potvrzují samotní nižší velitelé při záboru a následné důkladné analýze obranných zařízení v čs. pohraničí v říjnu 1938.
Plán přepadení Československa " Fall Grün" počítal s momentem překvapení, kdy mělo být rychlým úderem z několika směrů a za podpory sudetoněmeckého Freikorpsu znemožněno čs. armádě mobilizovat a obsadit pohraniční hory včetně lehkého a polního opevnění (Němci předpokládali přítomnost pouze strážních oddílů)
Stejně jako u čs. stálého opevnění, zastihlo přijetí mnichovské dohody i budování polního opevnění a překážek v plném proudu, i když rychlost výstavby byla neuvěřitelná.
Nutno podotknout, že i německá armáda byla ve fázi výstavby, v žádném případě nebyla plně bojeschopná a čs. polní opevnění by zřejmě německé armádě způsobilo mnohem větší ztráty, než drahé čs. stálé opevnění, jehož koncepce byla již v roce 1938 překonána, v kombinaci s překážkami a polním opevněním ovšem stále účinná.
Během II. světové války polní opevnění stavěly všechny armády, včetně ruské a německé, v roce 1944 si polní opevnění v evropě budovali i američtí vojáci, kteří již měli bohaté zkušenosti s dobýváním japonského polního opevnění na ostrovech v Tichomoří.
Jak by tedy vlastně obstáli čs. vojáci při obraně v polním a lehkém opevnění v říjnu roku 1938, pokud by Československá vláda nepřijala Mnichovský diktát?
Podle mého názoru by německá pěchota utrpěla velmi těžké ztráty, hlavně v prvních dnech konfliktu, nepomohlo by ani masivní nasazení mnohem lepšího letectva a silných tankových a motorizovaných jednotek.
Čs. opevnění mělo vynikající obrannou koncepci a čs. vojáci měli ve výzbroji špičkové pěchotní zbraně a protitanková děla, navíc němečtí pěšáci měli většinou pouze základní výcvik, až po několika dnech těžkých bojů a ztrát by se projevila převaha německé armády, i tak by jí čekaly stále nové boje, mohl si v říjnu 1938 vůbec Hitler takové ztráty dovolit?
Podle mého názoru by německá pěchota utrpěla velmi těžké ztráty, hlavně v prvních dnech konfliktu, nepomohlo by ani masivní nasazení mnohem lepšího letectva a silných tankových a motorizovaných jednotek.
Čs. opevnění mělo vynikající obrannou koncepci a čs. vojáci měli ve výzbroji špičkové pěchotní zbraně a protitanková děla, navíc němečtí pěšáci měli většinou pouze základní výcvik, až po několika dnech těžkých bojů a ztrát by se projevila převaha německé armády, i tak by jí čekaly stále nové boje, mohl si v říjnu 1938 vůbec Hitler takové ztráty dovolit?
Co se týče čs. a německé pěchoty v září roku 1938, měla Československá armáda dokonce navrh, naše pěchota disponovala vynikajícími lehkými kulomety vz. 26 a k polním jednotkám se dostalo už i větší množství vzduchem chlazených těžkých kulometů vz. 37 (hlavní zbraní byl ovšem stále starší těžký kulomet vz. 24)
Díky vzorně probíhající mobilizaci v září 1938 se podařilo většinu jednotek rozmístit na obranná postavení včetně zbraní a munice, Němci proto doufali, že se jim na několika místech podaří rychlým útokem čs. obránce přečíslit a tím rychle obranu prorazit a postupovat dále do vnitrozemí, s tím ovšem počítal i čs. generální štáb a sami Němci se později zhrozili, když mohli studovat přísně tajné plány čs. obrany a rozmístění jednotek včetně rychlých divizí.
Reálná doba úspěšné obrany by závisela také na schopnostech nižších velitelů, kteří by se v mnoha případech museli rozhodovat sami za sebe, přeci jen jedním ze slabších článků čs. armády byl celkově zastaralý způsob komunikace mezi jednotkami a velením (chybělo rádiové spojení) na druhou stranu díky dobrému výcviku by se čs. vojáci dokázali většinou probít i z obklíčení.
Současný stav čs. polního opevnění je takový, že většina tohoto obranného systému je již beznadějně zahlazena, jedná se zejména o otevřené prostory v jižních a západních Čechách, na jižní Moravě a na jižním Slovensku.
Poměrně lepší situace je v lesích a hlavně v horských oblastech, kde jsou do dnešní doby dochované i celé linie polního opevnění, podle kterých si můžeme zhruba vytvořit představu celkové koncepce, ovšem i zde díky masivním změnám krajiny dochází k likvidaci těchto pozůstatků a čas je bohužel proti nám, snažím se proto aspoň ze střípků dobových fotek a současného stavu vytvořit hrubý pohled na systém a provedení čs. polního opevnění v roce 1938.
Poměrně lepší situace je v lesích a hlavně v horských oblastech, kde jsou do dnešní doby dochované i celé linie polního opevnění, podle kterých si můžeme zhruba vytvořit představu celkové koncepce, ovšem i zde díky masivním změnám krajiny dochází k likvidaci těchto pozůstatků a čas je bohužel proti nám, snažím se proto aspoň ze střípků dobových fotek a současného stavu vytvořit hrubý pohled na systém a provedení čs. polního opevnění v roce 1938.
Dobové fotografie: Jan Lakosil, Roman Kubeček, archiv NARA (USA) John Phillips-Time Life.
Současné fotografie: Roman Kubeček