Předpis G-V-2
Čs. polní opevnění
Vzhledem k vzrůstající hrozbě vojenského napadení státních hranic republiky Československé vydává ministerstvo národní obrany začátkem roku 1938 příručku určenou čs.vojenským jednotkám s názvem:
OPEVŇOVÁNÍ - PRÁCE BĚŽNÉ
Tato příručka je neklamným a jasným důkazem změny vojenské strategie Československé armády, která již nadále nemohla spoléhat na dokončení těžkého opevnění (termín dokončení kolem roku 1952) a dokonce ani lehkého opevnění (dokončení do konce roku 1939, s vybavením až v roce 1940)
Polní opevňovací práce přímo souvisí také s velkým rozmachem výstavby protipěchotních a protitankových překážek v roce 1938, díky čemuž vznikala linie, která byla ihned bojeschopná a nemuselo se čekat na dodání speciálního vybavení, či pevnostních zbraní, protože do polního opevnění si vojáci přivezli zbraně sebou i s municí přímo z kasáren.
Aktuálním úkolem čs. armády pro rok 1938 bylo zabezpečit hranice i díky improvizacím proti nenadálému útoku nepřátelských, zejména německých jednotek na čs. hranice.
Většinu zbytků polních opevňovacích staveb popsaných v této příručce se skutečne podařilo v pohraničí nalézt, jedná se zejména o různé úkryty, palebná postavení pro těžké i lehké kulomety, kanony, či polní pozorovatelny.
Přesto tato příručka byla pro velitele různých jednotek pouze jakýmsi vodítkem, jak stavět polní opevnění, protože se podařilo nalézt také atypické polní objekty, které mají pouze určité rysy převzaté z této přírůčky.
Většinu zbytků polních opevňovacích staveb popsaných v této příručce se skutečne podařilo v pohraničí nalézt, jedná se zejména o různé úkryty, palebná postavení pro těžké i lehké kulomety, kanony, či polní pozorovatelny.
Přesto tato příručka byla pro velitele různých jednotek pouze jakýmsi vodítkem, jak stavět polní opevnění, protože se podařilo nalézt také atypické polní objekty, které mají pouze určité rysy převzaté z této přírůčky.
Zvláštní poděkování zde patří kolegovi Martinu Bubelovi
Nejčastěji lze dodnes v terénu, zejména v lesích a horských úsecích nalézt okopy a torza polních objektů pro lehké a těžké kulomety, doplněné dalšími okopy pro kruhovou a blízkou ochranu.
Okopy pro těžké kulomety lze rozdělit na dva typy, větší, ve tvaru U s přístupem ke kulometu ze tří stran a s možností natočit tedy kulomet i více do stran, a menší, ve tvaru V s přístupem ke kulometu ze dvou stran.
Na důležitých místech tvořilo polní opevnění tzv. uzávěry, místa, kde se nacházelo také dělostřelectvo, úkryty, pozorovatelny a střelecké zákopy, ovšem přijetím mnichovské dohody a tím ukončení veškerých opevňovacích prací, se čs. vojákům nepodařilo polní opevnění dokončit v plánovaném rozsahu.
