S. O. S.

Zajištění čs. hranic

V roce 1936 na základě vládního nařízení č. 270/1936 sb.
zřizuje vláda republiky Československé jednotnou ozbrojenou složku
STRÁŽ OBRANY STÁTU

Zpočátku tvořilo SOS výhradně četnictvo, finanční stráž a státní policie, později byli přiřazováni i další spolehliví občané a členové vhodných organizací.
V případě hrozících nepokojů existovala možnost posílit oddíly SOS příslušníky pravidelného vojska, což se stalo v roce 1938, kdy vzrostlo napětí v čs. pohraničí.
Podle původních plánů mělo vzniknout 38 praporů SOS, nakonec jich však bylo pouze 31, z toho jeden vnitrozemský, dislokovaný v Praze.
Předpokládalo se, že v případě náhlé bezprostřední nepřátelské hrozby budou prapory SOS schopny v několika hodinách zajistit hranice a poskytnou armádě čas na obsazení a přípravu hlavního obranného postavení.
Úkolem vojáků SOS bylo donutit útočící vojska rozvinout hned po překročení státní hranice a dát signál čs. vojákům na hlavním obranném postavení.

Výzbroj oddílů SOS tvořily pistole, pušky, lehké kulomety a granáty, k plánovanému dozbrojení těžkými kulomety již nedošlo.
Počet příslušníků SOS postupně rostl a v září 1938 činil 29 611 mužů, z toho 6 438 finančníků a 16 582 vojenských posil a aktivních vojáků.

Počet příslušníků SOS postupně rostl a v září 1938 činil 29 611 mužů, z toho 6 438 finančníků a 16 582 vojenských posil a aktivních vojáků.

Dne 14. září 1938 byla u jednotek SOS vyhlášena pohotovost, která trvala do 15.února 1939, během této doby byly jednotky neustále v bojové pohotovosti.
Jednotky SOS obsazovaly důležitá kontrolní stanoviště u zvláštních zařízení a také starší lehké opevnění z roku 1936, které se nacházelo většinou v předpolí hlavního obraného postavení čs. armády, např. v Orlických horách.

V téže době byly pro tyto jednotky postaveny také strážní chaty, ze kterých ovšem do současné doby většinou zůstaly pouze betonové základy, ukryté hluboko v lesích.

Sosáci, jak se družstvům stráže obrany státu také říkalo, pomáhali chránit hraniční přechody a celnice včetně četnických oddělení a pomáhali udržet pořádek v pohraničních městech s převahou německého obyvatelstva.
Situace v čs. pohraničí se ovšem rychle zhoršovala, zejména po štvavém projevu A. Hitlera 12. září 1938 v Norimberku, což byl signál pro sudetoněmecký freikorps.
Začalo docházet k ostrým střetům ozbrojených složek s německými záškodníky, organizovanými Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina a patrně i s příslušníky ozbrojených sborů německé říše a v menší míře také k přestřelkám s vojáky polské a maďarské národnosti.

Situace se neuklidnila ani po přijetí mnichovské dohody a odstoupení čs. pohraničí, kdy se boje přenesly zejména na Československo-maďarskou hranici, přičemž některé jednotky bojovaly až do 15. března 1939 a po vyhlášení samostatného slovenského státu ustoupily do Rumunska.
Od 1. září 1938 do 15. března 1939 padlo při obraně území Československa 312 příslušníků SOS, policie, finanční stráže, četnictva a vojáků, dalších 436 jich bylo v bojích raněno.
Více o jednotkách stráže obrany státu, včetně podrobných informací, rozmístění atd. najdete na těchto stránkách

Od 1. září 1938 do 15. března 1939 padlo při obraně území Československa 312 příslušníků SOS, policie, finanční stráže, četnictva a vojáků, dalších 436 jich bylo v bojích raněno.

Více o jednotkách stráže obrany státu, včetně podrobných informací, rozmístění atd. najdete na těchto stránkách: SOS - stráž obrany státu 1936-1939

Archiv fotek: Roman Kubeček, Jan Svoboda a Radan Lášek

Prameny a literatura: Šumavou ze svobody do opony (2013)