S. O. S. - Pěchotní srub N-S 61 Chata

Přejít na obsah

S. O. S.

Zajištění čs. hranic

V roce 1936 na základě vládního nařízení č. 270/1936 sb.
zřizuje vláda republiky Československé jednotnou ozbrojenou složku

STRÁŽ OBRANY STÁTU

Zpočátku tvořilo SOS výhradně četnictvo, finanční stráž a státní policie, později byli přiřazováni i další spolehliví občané a členové vhodných organizací.
V případě hrozících nepokojů existovala možnost posílit oddíly SOS příslušníky pravidelného vojska, což se stalo v roce 1938, kdy vzrostlo napětí v čs. pohraničí.
Podle původních plánů mělo vzniknout 38 praporů SOS, nakonec jich však bylo pouze 31, z toho jeden vnitrozemský, dislokovaný v Praze.
Předpokládalo se, že v případě náhlé bezprostřední nepřátelské hrozby budou prapory SOS schopny v několika hodinách zajistit hranice a poskytnou armádě čas na obsazení a přípravu hlavního obranného postavení.
Úkolem vojáků SOS bylo donutit útočící vojska rozvinout hned po překročení státní hranice a dát signál čs. vojákům na hlavním obranném postavení.

Výzbroj oddílů SOS tvořily pistole, pušky, lehké kulomety a granáty, k plánovanému dozbrojení těžkými kulomety již nedošlo.
Počet příslušníků SOS postupně rostl a v září 1938 činil 29 611 mužů, z toho 6 438 finančníků a 16 582 vojenských posil a aktivních vojáků.

Dne 14. září 1938 byla u jednotek SOS vyhlášena pohotovost, která trvala do 15.února 1939, během této doby byly jednotky neustále v bojové pohotovosti.
Jednotky SOS obsazovaly důležitá kontrolní stanoviště u zvláštních zařízení a také starší lehké opevnění z roku 1936, které se nacházelo většinou v předpolí hlavního obraného postavení čs. armády, např. v Orlických horách.

V téže době byly pro tyto jednotky postaveny také strážní chaty, ze kterých ovšem do současné doby většinou zůstaly pouze betonové základy, ukryté hluboko v lesích.
Sosáci, jak se družstvům stráže obrany státu také říkalo, pomáhali chránit hraniční přechody a celnice včetně četnických oddělení a pomáhali udržet pořádek v pohraničních městech s převahou německého obyvatelstva.
Situace v čs. pohraničí se ovšem rychle zhoršovala, zejména po štvavém projevu A. Hitlera 12. září 1938 v Norimberku, což byl signál pro sudetoněmecký freikorps.
Začalo docházet k ostrým střetům ozbrojených složek s německými záškodníky, organizovanými Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina a patrně i s příslušníky ozbrojených sborů německé říše a v menší míře také k přestřelkám s vojáky polské a maďarské národnosti.

Situace se neuklidnila ani po přijetí mnichovské dohody a odstoupení čs. pohraničí, kdy se boje přenesly zejména na Československo-maďarskou hranici, přičemž některé jednotky bojovaly až do 15. března 1939 a po vyhlášení samostatného slovenského státu ustoupily do Rumunska.
Od 1. září 1938 do 15. března 1939 padlo při obraně území Československa 312 příslušníků SOS, policie, finanční stráže, četnictva a vojáků, dalších 436 jich bylo v bojích raněno.
Více o jednotkách stráže obrany státu, včetně podrobných informací, rozmístění atd. najdete na těchto stránkách
: SOS - stráž obrany státu 1936-1939

Archiv fotek: Roman Kubeček, Jan Svoboda a Jan Čermák

Prameny a literatura: Šumavou ze svobody do opony (2013)

Copyright © Spolek vojenské hitorie Borová 2018 Webmaster Roman Kubeček
Návrat na obsah