Samostatné sruby - Pěchotní srub N-S 61 Chata

Přejít na obsah

Samostatné sruby

Čs. těžké opevnění
Samostatné sruby těžkého opevnění
Objekty opevnění, tzv. pěchotní sruby, měly tvořit spolu s dělostřeleckými tvrzemi hlavní obrannou linii na severní a po anšlusu Rakouska i na Jižní hranici, přičemž plány na výstavbu těžkého opevnění se neustále měnily až do podepsání mnichovské dohody.
První stavby na Ostravsku byly podobné francouzkým objektům z Maginotovy linie, postupně ovšem naši konstruktéři přicházeli s různými vylepšeními a úpravami objektů, koncepce přesto zůstávala stejná, pěchotní sruby byly konstruované zejména pro boční palby, díky které se mohly vzájemně chránit.
Na vhodných místech byla linie zesílená dělostřeleckými tvrzemi, do konce září 1938 bylo postaveno celkem 263 objektů těžkého opevnění.

Síly stěn samostatných objektů čs. opevnění (rozměry v centimetrech)

Konstrukce

1. arab

2. arab

I. říman

II. říman

III. říman

Kamenná rovnanina

300

300

300

400

400

Čelní stěna

120

175

175

225

275

Stropnice

100

150

150

200

250

Strop dolního patra

20

20

50

50

50

Stěny s hlavními střílnami

80

80, 100 **

100

100

125

Ostatní týlové stěny - horní/dolní

80/80

80/120

100/125

100/150

125/175

Stěna ochranného příkopu

50

50, 100 *

100

100

125

Ochranný příkop - šířka/hloubka

120/210

120/210

150/310

150/310

175/310

Zvony a kopule -  tloušťka stěn

15 ***

15

20

20

30

* Síla stěny při umístění minometu v dolním patře
** Síla stěny při umístění střílny pro protitankový kanon v arabském typu
*** Zvony a kopule byly několika typů a jejich hmotnost byla od 13000 až po 65 000kg

Pěchotní sruby se stavěly v několika odolnostech, přičemž nejlehčí srub 1. arabské odolnosti byl postaven v jediném exempláři u Bratislavy a později se zřejmě už s touto nejslabší odolností nepočítalo.

Nejvíce pěchotních srubů bylo postaveno v II. římské odolnosti, děl. pozorovatelny, některé objekty sousedící s čs. tvrzemi a objekty na exponovaných místech byly ve III. římské odolnosti, naopak v lesích a horách se stavěly hlavně arabské typy.

Stejně jako na Maginotově linii se i na čs. těžkém opevnění objevily také ocelolitinové prvky, šlo zejména o zvony, kopule, věže a také střílny, ostatně ocelové věže se v evropě objevily již např. na francouzských a německých fortových pevnostech.

Čs. konstruktéři opět ale zvolili vlastní vývoj, kdy se jim podařilo navrhnout perfektní tvar a výborné složení ocelolitiny, díky čemuž patřilo naše opevnění odolností minimálně o třídu výše před pevnostmi jiných států.
Sami němci později žašli nad vysokou kvalitou ocelolitinových prvků a právě proto je mnoho objektů zmrzačených právě trháním prvků z vysoce ušlechtilé a kvalitní oceli pro německý zbrojní průmysl, v poválečných letech barbarsky vytrhal několik dalších zvonů a kopulí také N.P. Kovošrot.

Made In Czechoslovakia

Jedním z hlavních důvodů výstavby pohraničního opevnění byl také fakt, že v Československu byly k dispozici kvalitní stavební, hutní, zbrojní a další firmy, díky kterým se např. podařilo čs. pevnosti nejen postavit, ale postupně také vybavit zbraněmi, optikou a dalším velmi kvalitním zařízením, které ve své době patřilo ke světové špičce.

Na zbraních a zařízení pevností se objevily značky firem ŠKODA, ZBROJOVKA BRNO, CHEMA, OPTIKOTECHNA, SRB&ŠTÝS, SLAVIA a mnoho dalších.
Zní to až neuvěřitelně, ale podařilo se do dnešní doby opět vybavit několik pěchotních srubů unikátním dobovým vybavením, včetně lafetací, zbraní, optiky, komunikačního spojení a dalšího vybavení.

Těžké opevnění nejde přesně rozdělit jako lehké objekty na jednotlivé typy, protože každý srub je originální a má specifické stavební řešení, stejné jsou pouze síly stěn a určité prvky, jako vchod, krakorce anebo diamantové příkopy a tak se dá říci, ze mnoha typizovaných dílů se vždy poskládal objekt, který přesně plnil úkoly na něj kladené.

Několik pěchotních srubů je řešených jako jednopatrové, to kvůli vysoké spodní vodě, velmi zajímavé jsou také objekty určené pro čelní palbu, např. StM-S30, či StM-S 50.
Až teprve v polovině roku 1938, kdy už bylo k dispozici mnoho stavebních plánů jednotlivých objektů, se některé plány použily na Jižní Moravě k urychlené výstavbě pěchotních srubů ve II. třídě odolnosti a tak vznikly přesné kopie objektů ze severu.

Celkem mělo být postaveno v Československu 1 .276 objektů těžkého opevnění všech typů, včetně tvrzových.

Komunikační spojení pevností

Již při zahájení výstavby čs. opevnění se hledaly možnosti co nejefektivnějšího spojení, přičemž se podařilo realizovat zemní telegrafii a rozsáhlejší kabelové spojení (telefonní příčky a kabelové studny či komory)

Do vybraných pevností byla také plánovaná pevnostní rádiová stanice, přičemž jeden prototyp již procházel vojenskými zkouškami.
V září 1938 byly na zemní telefonní síť napojené sruby na Ostravsku, Králicku, Rokytnicku, u Bratislavy a Komárna, v ostatních úsecích se vojáci museli spolehnout na klasickou polní telefonní síť a přístroje zemní telegrafie.

Copyright © Spolek vojenské hitorie Borová 2018 Webmaster Roman Kubeček
Návrat na obsah