Výzbroj

Čs. opevnění

Popis zbraní použitých na linii čs. opevnění

Protitankový kanon vz. 36 (zbraň L1)

Jednou z hlavních a jedinou osazenou pevnostní dělostřeleckou zbraní v čs. pěchotních srubech byl protitankový kanón vz. 36 ŠKODA ráže 47 mm, který byl primárně určený k ničení útočné vozby (tanky, pancéřová auta...) a živé síly nepřítele a proto byl spřažen s těžkým kulometem vz. 37 na společné lafetě. (v malém množství dodány také kanóny bez kulometu)

Tento kasematní kanón byla poloautomatická zbraň se svislým klínovým závěrem, umožňující základní tříčlenné obsluze dosáhnout kadence palby až 30 ran za minutu a v případě obsluhy šesti vycvičených mužů až 35 ran v minutě, odpad prázdných nábojnic byl řešen pružnou hadicí do diamantového příkopu.

Těžký kulomet vz. 37 (zbraň M)

Jedná se o moderní a vzduchem chlazený těžký kulomet, který byl vyvinutý a vyráběný ve zbrojovce Brno. V letech 1936-38 si MNO objednáno 5 140 ks kulometů vz. 37 pro potřeby ŘOP.

Z tohoto počtu bylo ale dodáno jen 1 464 ks. Tento počet přesto dokázal pokrýt potřebu kulometů do dokončených pěchotních srubů těžkého opevnění.

Těžký kulomet vz. 7/24 a vz. 24

Těžký kulomet původně rakouského vzoru a systému Schwarzlose, který byl chlazený vodou a známý z první světové války. Tento kulomet později upravovala pro jednotné střelivo 7.92mm Mauser upravovala Janečkova zbrojovka v Praze a kulomet nesl označení 7/24, zároveň také vyráběla již nové kulomety pod označením vz. 24.

V září 1938 již zastaralý, ale stále spolehlivý těžký kulomet, který měla čs. armáda k dispozici jako hlavní zbraň v počtu 7 141 kusů.

Velké uplatnění našel v obranných postaveních, jako např. ve vybraných objektech lehkého opevnění, pro vedení dalekých paleb, také v čs. polním opevnění a v těžkém opevnění jako nouzová výzbroj za nedodané pevnostní zbraně.

Lehký kulomet vz. 26

Lehký kulomet vz. 26 zkonstruoval Václav Holek na počátku 20. let a k zásobování municí sloužil schránkový zásobník. Kulomet vyráběla Čsl. zbrojovka Brno ve velkých sériích pro čs. armádu i na export a byl nejrozšířenější zbraní v čs. armádě, kde byl také velmi oblíbený, velmi rychle se kulomet vz. 26 stal symbolem vyspělosti čs. průmyslu a světovou legendou mezi kulomety.

Jednalo se o přesnou a spolehlivou zbraň, rychle vyměnitelná vzduchem chlazená hlaveň, obsluhu, nabíjení a střelbu zvládl i jeden voják.

V pěchontím srubu N-S 61 Chata byl tento lehký kulomet použitý ve čtyřech pomocných střílnách pod betonem a v obou pěchotních zvonech, celkem tedy jen ve střílnách srubu mělo být v jendoduché lafetě instalováno šest kusú lehkých kulometů vz. 26.

Puška vz. 24

Byla standardní zbraň každého vojáka spolu s bajonetem, používána ve strážní službě při střežení stavenišť a linie opevnění, ve srubu se mohla použít ve střílně na obranu vchodu naproti mříži, nouzově také ve střílnách pro lehké kulomety a ve zvonu.

Konstrukčně pětiranná opakovačka systému Mauser, téměř shodná s německými puškami K98k (obě pušky vycházely ze vzoru Mauser M 98) a pušku vz. 24 vyráběla Čsl. zbrojovka Brno.

Kulometná pistole vz. 38 (samopal)

Konstruována zbrojovkou ve Strakonicích a v září 1938 bylo vyrobeno jen několik kusů, ŘOP předpokládalo použití této kulometné pistole v opevnění. Ve srubu Chata by kulometná pistole byla připravená u vchodové střílny a dá se předpokládat i možnost použití v ochranných střílnách pod betonem.

Pistole vz. 22 a 24

Byla osobní zbraň důstojníků, rotmistrů, délesloužících poddůstojníků a obsluh zbraní. Ve srubech použitelná v ochranné střílně za vchodovou mříží a v jednoduchých střílnách vchodových dveří. Konstrukčně typ Mauser s uzamčeným závěrem, ráže 9mm Browning. Výrobce vzoru 1922 byla Čsl. zbrojovka Brno a vz. 24 Jihočeská zbrojovka Strakonice.

Signální pistole vz. 30

Pro signalizaci a osvětlení bojiště byly objekty lehkého a těžkého opevnění vyzbrojeny signální pistolí ráže 26,5 mm. Vyráběla ji Česká zbrojovka ve Strakonicích. Rakety se v těžkém opevnění měly vystřelovat hlavně ze zvonů otvorem pro periskop.

Ruční granáty vz. 38 a vz. 34

Pro objekty opevnění (granátové skluzy) byly určené ruční časované granáty vz. 38, jejichž výroba se ovšem v září 1938 teprve rozbíhala a v kritickém 30. září 1938 nebyly v žádném objektu opevnění.

Proto byly do opevnění nouzově dodány standardní ruční nárazové granáty vz. 34 s vrhací pojistkou, vojáci ovšem obdrželi písemný zákaz použití v granátových skluzech (přesto by zákaz zřejmě porušili) a proto se kolem objektů čs. opevnění budovaly také polní okopy, ze kterých by vojáci zajišťovali blízkou obranu objektu.

Prameny a literatura:

Československé opevnění 1935-1938 - Lubomír Aaron a kol. (Náchod 1990)

Fotografie:

Dobové fotografie - archiv František Bauer, Jan Svoboda, Roman Kubeček
Současné fotografie - Roman Kubeček