Závěrem

Pár slov závěrem

Československé opevnění i přes svou dokonalost a rychlost výstavby svůj účel nesplnilo a dnes je mnoho objektů opuštěných, či zničených, přesto naše pevnosti patří v současné době mezi významné stavební památky a největší pomník první republiky.

Čs. armáda byla 1. října 1938 připravená odrazit i velmi mohutný útok německé armády díky vysokému stupni výcviku a dá se říci, že co se týče kvality pěchotních zbraní, logistice a nižšímu velení, tak měla dokonce i mírně navrh, protože němci v době mnichovské krize počítali s nasazením záložních nižších velitelů a měli jen několik vycvičených mladších ročníků.

Výcvik a modernizace německé armády probíhala velmi rychlým tempem a je možné říci, že úderná družstva by si v říjnu 1938 dokázala poradit i s proražením lehkého opevnění, dá se předpokládat, že koncem roku 1939 by čs. opevnění nepředstavovalo pro německou armádu těžkou překážku, v době mnichova ovšem Hitler ztratil moment překvapení, v Československu probíhala mobilizace a vojáci budovali překážky a polní opevnění, což podstatně zvýšilo naší obranyschopnost.

Mne nesmíš se ptát, jak bylo mi.

Mysli si třeba, jak ten čas spěl,

že jsem to všechno už zapomněl.

To září, ten říjen. Že v sobě mám hrob

a nad ním ani ta vrba už nešumí.

Mysli si všechno a nic. Já mlčím dál.
Tu svou řeč najdu zas, a to mi věř,
až znovu rozkvete železný keř.
Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál.
Patroni čeští, stál jsem tam? Stáll!
Fráňa Šrámek - Podzim 1938

Viděl jsem ukřižování

Sydney Morrell 1938

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu v roce 1933 se začala uplatňovat krajně pravicová totální ideologie nazývaná nacismus (Nacionální socialismus) což bylo spojení fašismu a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a celkovou koncepci nastínil už Adolf Hitler v knize Mein Kampf.

V roce 1938 bohužel ani prezident Beneš netušil, jak zvrácenou ideologii nacismus představuje a proto si dnes musí odpovědět každý sám, zdali jsme se v říjnu Hitlerovi měli postavit i za cenu těžkých ztrát.

Vojáci již dávno z pevností odešli, dnes většinu z nich najdete zarostlé v lesích a houštích, mnoho velkých objektů je nenávratně poničeno a navždy již zůstanou součástí krajiny.

Některé méně poničené se daří různým spolkům a klubům vojenské historie dávat pomalinku dohromady, několik pevností je již také téměř plně zrekonstruovaných a vybavených dobovým zařízením.

Horší osud potkal malé pevnůstky, kdy mnoho z nich zničily cizí armády při okupaci čs. území, ale ani v poválečných letech zahlazování této linie neustalo.

Čs. opevnění nyní plní nový úkol, slouží jako zájimavá turistická atrakce nejen pro příznivce vojenské historie a doufejme, že jeho další osudy budou psát jen kluby vojenské historie.